3.-5.10.2019 Ledeč nad Sázavou
Přátelská, hravá, neformální, bezprostřední, inspirující a zábavná. To jsou přívlastky, které mě napadají při zpětné vzpomínce na letošní supervizní konferenci.
Za to je třeba poděkovat pořadateli konference, kterým byl Český institut pro supervizi (ČIS), který přizval ke spoluorganizování konference také Českomoravský institut pro supervizi a koučink (ČMISK), Hermés, Hestii, Remedium a SUR Institut pro vzdělávání a psychoterapii.
Konference věnovaná vývoji, změně a růstu v supervizi nabídla různé pohledy na supervizní práci a vyvolala mnoho otázek. Jací jsme supervizoři, co nás posouvá, co je určující pro vývoj a růst supervizora a supervize samotné? Vzdělání? Osobnostní vývoj a růst? Společenský kontext? Otázky, které si mnozí z nás kladou a hledají odpovědi. To byla témata, která rezonovala letošní konferencí.
Účastníkům byly nabídnuty teoretické vstupy, informace o supervizích v různých typech organizací (školství, zdravotnictví, církev). Prostor v pracovních dílnách, nebo velmi inspirativní setkání a diskuse v kuloárech.
Supervize se zúčastnila i řada členů Asociace supervizorů pomáhajících profesí. Někteří přednesli svůj příspěvek:
Humor a nadhled vnesla do auditoria Mgr. Bohumila Kalousková svým příspěvkem Cesta supervizora, který čerpal z publikace prof. Pavla Říčana a zároveň parafrázoval vývojová stádia člověka od prenatálního života do smrti na vývoj supervizora. My posluchači jsme se dobře bavili, ale zároveň si kladli otázku, jak na tom jsme sami na své cestě supervizorským životem. Už jsme překlenuli supervizorskou pubertu, či jsme předškoláci či batolata. Napadá mě, zda to tak není i se supervidovanými týmy: Jaká je cesta supervidovaného týmu. V jaké fázi vývoje se nachází tým, kde je radost pracovat, a co tým, který se nachází v prenatálním stadiu a nám se zdá, že nás čeká ještě hodně dlouhá cesta, než s nimi půjdeme třeba do školky. Napadá mě ještě řada přirovnání související s ontogenetickým vývojem člověka a vývojovými fázemi našeho supervizního života. Každopádně tento nevážný příspěvek mohl vést k mnoha vážným otázkám.
Pro svou odvahu a otevřenost si získal kladné ohlasy i příspěvek naší kolegyně z ASuPP Mgr. Martiny Přibylové. Video trénink interakcí, jako metoda přímé supervize. Autenticita sdělení byla umocněna konkrétní kazuistikou. Můj obdiv si získala i úroveň prezentace, kde jsme mohli shlédnout konkrétní videonahrávky a jejich rozbor. Příspěvek opět navozoval řadu úvah o tvořivém přístupu k supervizi, o možnostech, které mohou supervizní proces obohatit. Mimoděk mě tento příspěvek inspiroval k zamyšlení, že vybočení ze zaběhnutých rámců supervizní práce může vést k růstu, změnám a vývoji nejen pro supervizora, ale i supervizního procesu a především supervidovaného.
Nechci zmiňovat všechny prezentace, ale v hlavě mi utkvěl příspěvek PhDr. Jana Šikla, Ph. D. O supervizi jednoho týmu. Klíčová slova, která autor uvádí v anotaci ke svému vystoupení: nejistota, zmatek, proces, zápletka, bloudění, reflexe…pro mne evokují stav mysli, ne jednoho supervizora. Pocity, které autor ve svém příspěvku reflektoval, nástin situací, které v supervizním procesu vznikají, prožíváme v různých podobách všichni. Je to těžká práce, těžké řemeslo.
Součástí konference byly i inspirativní dílny. Za všechny zmíním tu, které jsem se zúčastnila:
Jan Kostečka a Daniel Kaucký v tématu dílny Záruka kvality supervize, zůstali věrni humorné nadsázce na vážné téma. Bylo velmi inspirativní zamyslet se nad skutečností, co jako supervizor nabízím a co proto musím umět. Nebo možná co chci nabízet a jestli to vůbec umím. A jak poznám já a tým, který superviduji, že to umím. Supervize je zboží, které nabízíme. Zboží chceme všichni kupovat kvalitní. Lze supervizi reklamovat a kdo to může udělat? Inspirativní a zábavné.
Závěrem bych chtěla poděkovat organizátorům konference za vytvoření tvůrčí a neformální atmosféry i za možnost sdílení zkušeností a možnost vzájemného poznání.
Za Asociaci supervizorů pomáhajících profesí se těším, že na organizaci příští supervizní konference budeme rádi spolupracovat.
Marie Vacková
supervizorka
Nejnovější komentáře