Vážené a milé supervizorky, vážení a milí supervizoři, kolegyně a kolegové,
možná čekáte přednášku, ale přednáška to nebude. Dovolím si vám pokládat otázky (možná někdy úplně hloupé a naivní) a bude pouze na vás, zda si na ně odpovíte, jak moc do hloubky půjdete a jak k sobě budete upřímní. Myslím, že se pro to používá termín sebereflexe. Vaše odpovědi na otázky se od vás ráda dozvím v kuloárech, bohužel zpětné vazby od každého nestihneme.
Nuže k tématu. Jako inspiraci pro svůj příspěvek jsem si dovolila použít známou knihu profesora Pavla Říčana – Cesta životem. Napadlo mě parafrázovat ji na cestu života supervizora. Tento příspěvek je pokusem načrtnout obraz a vývoj života supervizora. Používám záměrně mužský rod supervizor – jako člověk.
Co to znamená a jak vypadá vývoj supervizora?
Jaké má zákonitosti?
S čím jste se již ve svém vývoji setkali vy?
A máte představu, jak bude váš další vývoj vypadat?
Vývojové stádium dle Ericksona má definováno hlavní úkol a také příznačnou krizi – je něco takového možné aplikovat na vývoj supervizora? Rituál jako součást vývoje – jak vypadají přechodové rituály týkající se supervizora? K vývojovým krizím a rituálům se vrátím později.
Osobní růst supervizora
Zrání osobnosti supervizora může být chápáno jako moudrost, nesobeckost, vyspělá hodnotová orientace, kulturnost, schopnost snášet zklamání a bolest. Člověk – supervizor má růst či zrát po celý život. Podle čeho určíme, v jakém období se nacházíme? Kde jste teď?
Dělení lidského života, jak uvádí Říčan, nám poslouží jako vodítko.
1. Těhotenství, porod
Životní cesta začíná početím. Jak se zrodila či počala myšlenka na to stát se supervizorem? Jak vypadalo vaše těhotenství?
Co byste označili za supervizní porod – např. ukončení supervizního výcviku?
Jak vypadají a kdo jsou vaši supervizní rodiče?
Porod – jak vypadal a zažili jste tzv. něžný porod tedy rituál důstojného uvítání?
Jak vypadalo Vaše přivítání na svět, do supervizního světa. Máte výhodu, že si to pamatujete a nemusíte jako v případě skutečného porodu oživovat vzpomínky různými technikami – LSD, holotropní dýchání, meditace atd….
2. Novorozenec, kojenec
Tak je tady supervizor – novorozenec.
Jak dlouho trvalo vaše novorozenecké a kojenecké období a jste schopni tato období rozlišit?
První rok, první slova, první krok
Jak vypadala vaše první supervizní slova (intervence) a kroky (supervize, kontrakty)?
Celý organismus i duševní život dítěte je v kojeneckém věku nejzranitelnější, nejovlivnitelnější v kladném i záporném slova smyslu. Postupně získáváme stále větší odolnost, ale na druhé straně jsme stále méně tvární, méně pružní, méně učenliví… Lze s tímto tvrzením souhlasit i z pohledu života supervizora?
Symbióza – kotva naděje a důvěry v lidi, v sebe, ve svět a existenci vůbec – najdete zde paralelu? Pojem matka dobrá a zlá.
Jak byste popsali toto symbiotické období? Jak dlouho jste byli kojeni?
„Dobře přijímat znamená důvěřovat a tomu se člověk učí právě v prvním roce v symbiotickém stádiu. Základní důvěra se tedy má v prvním stadiu života vytvořit, rozvinout a upevnit. To je složitý proces, protože kromě příjemných pocitů, které posilují jeho důvěru, prožívá i četná zklamání. Kladou se zde základy dospělé statečnosti, která nespočívá v tom něco velkého vykonat, nýbrž trpělivě čekat a mnoho vydržet.“
Pojmy – symbióza, separace, receptivita, přijímání.
3. Na vlastních nohou (1-3 roky)
Nástup do školky – paralela – vlastní supervizní praxe?
Batolecí hra buduje svět fantazie, ve kterém i jako dospělí budeme trávit velkou část svého času. Při myšlení v představách se objevuje nám všem dobře známý AHA – zážitek při náhlém vhledu do situace.
Kdy jste aha zážitek sami jako supervizoři zažili naposledy?
Jak vypadá a jak se projevuje období vzdoru u supervizora? Zažili jste to?
Hlavním tématem toho to období je výchova k autonomii – držet a pustit.
Co jako supervizoři držíte a pouštíte?
Vnitřní konflikt v tomto období, podle Ericksona – proti autonomii je zahanbení, řešením je přijetí řádu.
4. Kouzelný svět předškoláka – supervizora (3-6 let)
Živost a odvaha, fantazie. Základem tohoto období je socializace, vytváření si obrazu o sobě. Věk otázek Proč?
Nárokem tohoto období je dosáhnout rovnováhy mezi soupeřením a spoluprací. Člověk si hraje – rozšiřuje si repertoár her (supervizních technik?). Hra je hlavním prostředkem psychoterapie. Kresba hrou – nejpřirozenější vyjadřovací prostředek.
Období pohádek – dobře to dopadne.
Regulace vlastního jednání – strach z trestu – lze vztáhnout pro roli supervizora na etiku profese?
Schopnost cítit vinu, vědomí a svědomí.
5. Střízlivý realista – 6-11 (mladší školní věk)
Klidné, nebouřlivé a šťastné období (rychlý proud potoka, který je silně regulován).
Solidarita x soutěživost – výše, dále, obratněji, rychleji, chytřeji…
Mutualita – vzájemnost.
Vztah k práci – prostá záliba ve vykonávané činnosti, zdravé sebevědomí.
Jak souvisí s vaší profesní identitou?
6. Pubescence – (11-15 let)
Nová integrace osobnosti, nová syntéza. První láska.
Jak vypadá a jak se chová supervizor v pubertě?
Stoupá sebekontrola, ubývá citové bezprostřednosti jako důsledek reflexe.
Život na sopce – pozornost obrácená k vlastnímu jednání a prožívání.
Přijetí sám sebe. Jak se projevuje u supervizora?
Revolta – vůči čemu a komu?
7. Adolescence – čas dospívání (15–20 let)
Témata – Sexualita vlastní i vzájemná.
Morálka.
Emancipační proces – opuštění rodného hnízda a vzepření se rodičovské autoritě – Jak asi vypadá u supervizora?
citát Marka Twaina – „Když mi bylo čtrnáct, můj otec ničemu nerozuměl. Když mi bylo jednadvacet, žasl jsem, kolik se toho starý pán za těch sedm let naučil.“
Pojmy – identita, autenticita – hledání a utváření identity je po celý život, adolescence je vrcholem osobního zápasu o identitu.
Citace: „Mít identitu znamená znát odpověď na otázku kdo jsem, znát sám sebe, rozumět svým citům, vědět, kam patřím, kam směřuji, čemu doopravdy věřím, v čem je smysl mého života. Znamená to jistotu sebou samým, zodpovědnost za své činy, realistické sebevědomí, znalost svých možností a mezí. Znamená to vědět o své jedinečnosti, znát své nezaměnitelné místo, svou nenahraditelnost. Mít větší podíl na vlastním životě…“
Jak tuto širokou definici můžete vztáhnout k roli supervizora?
Pojem identita – struktura – konformita, vědomí jedinečnosti.
Co jako supervizor dokážu?
Dále sem patří proces nalézání identity a její budování.
Nacházíte nějakou paralelu s identitou role supervizora?
Sexuální identita – jistota vlastním ženstvím či mužstvím, spirituální identita.
Význam rituálu – Jaké jste zažili rituály jako supervizoři a jaké rituály používáte?
Iniciační rituály související s krizí symbolizují smrt a nové narození – jak probíhají v případě supervizora?
8. Zlatá 20. léta (20-30 let)
Dvacetiletý člověk se vyznačuje nadějí a tím, že má plány, je sebejistý. Člověk je reálně svobodný, nezávislý na pokynech shora, dosáhl samostatnosti při řešení úkolů. Dosahuje 3. fáze sebevědomí, opřeného o plnou zralost tělesnou i psychickou, o nabyté zkušenosti a zakončenou profesionalizaci.
Rozvíjejí se vlastnosti – schopnost být sám, plodná nečinnost, denní snění, volnost myšlení, zpracování traumatických konfliktů, nezaujatý postřeh, disciplína.
Intimita (nejen sexuální a partnerská) x izolace.
Intimita navazuje na identitu.
Výběr partnera, uzavření manželství. Manželství rovná se práce, přeceňuje se výběr partnera – hledáme ideál (najdu-li si ideál, budeme spolu šťastni až do smrti).
Adaptační stadium – učíme se spolu žít.
S. Freud vidí smysl života ve sloganu „milovat a pracovat“.
Manželství – rozvod.
Co to znamená a jak vypadá rozvod v supervizní roli? Koho nebo kým jsme opouštěni? Násilný rozvod?
Rozvodu chybí kultura a rituál….
9. Životní poledne – (30-40 let)
Období stability na vrcholu, C G. Jung do 30. let umisťuje osobní mezník – krizi. „Pravda životního dopoledne se odpoledne stává lží.“
Krize středního věku a jak se projevuje ve vývoji supervizora?
Jak vypadala vaše krize, pokud jste jí už prošli? Co vám krize vzala a dala?
Kolik krizí v profesi supervizora jste zažili?
Mrkvička – „Být dospělý znamená umět snést ztrátu iluzí a nepropadnout přitom beznaději.“
Otázky tohoto období – Jsem na dobré cestě? Dělám dobře svou věc? Nespoléhám příliš na rutinu v práci i životě? Nepohodlněl jsem? Co chci? Čemu věřím?
…teď je ještě čas věci změnit….
Všechna poprvé jsou za námi, žádné neodvolatelné naposled není ještě aktuální. Všechno už můžeme a smíme a současně skoro všechno také ještě můžeme a smíme.
Ožívá adolescentní téma identity. Umělci procházejí tvůrčím přerodem, uměleckou i osobní krizí. Takový přerod znamená opustit všechno dosavadní, navyklé, rutinní a vykročit kupředu, aniž přesně víme kam.
Vyrovnání se se smrtí je jediným přiměřeným řešením krize životního středu.
Je třeba složit zbraň a plakat, oželet vlastní smrtelnost.
Bádání ve vnitřním světě vede k vyhraňování osobnosti, jež se podle Junga nazývá individuace.
Krize u pomáhajících profesí může vést k syndromu vyhoření.
10. Druhý dech – (40–50 let)
Po krizi nastává uvolnění, ale může nastat tzv. 2. krize manželství.
Objevuje se syndrom prázdného hnízda.
Sendvičová generace – mezi oběma generacemi.
Být rodičem vlastních rodičů (očekávají naše rozhodování) Nacházíme i ve vývoji supervizora?
Existuje problematika sendvičové generace i v roli supervizora? A jak vypadá?
11. Jaké je to po 50? (50-60 let)
Švancara – stáří člověka zaskočí stejně nepřipraveného jako pubertální tělesné změny. Je to období, kdy ubývá tělesných i duševních sil.
Období menopauzy.
Jaspers: „Stáří je možno utrpět nebo je vytvořit.“
Proč existují staří lidé?
Jsou nositeli tradice – znají osvědčené způsoby jednání nutné k přežití. Vedeme se stářím ústupové boje – je třeba bránit každou pozici, ale také ji včas vyklidit, když už obrana nemá smysl. Stále je kam ustupovat, tj. nacházet si nové, uspokojující činnosti, na které ještě stačíme.
Jaký mám na sebe vnitřní nárok na supervizora?
12. Přidat léta životu (po 60)
Individuální rozdíly jsou velmi významné.
Buďte hodně aktivní, protože aktivní geronti prokazatelně žijí déle.
Odchod do důchodu – Jak vypadá supervizor v důchodu?
„Někdo se snaží dohonit, co se mu dříve nepovedlo, jiný klidně pro svou radost a pro užitek potomků sází jabloně nebo pěstuje králíky.“
Jak vypadá stáří supervizora? Jak byste ho charakterizovali?
Kdy si řeknete – jsem již jako supervizor starý? Na základě čeho lze tak usuzovat? A je tato úvaha vůbec relevantní?
Jsou charakteristiky supervizního stáří jiné, než obecně platné pro člověka?
O jedno se lze opřít – žijeme ve společnosti a nejsme se svým stárnutím sami.
Cicero uvádí: „Duševní síly zůstávají zachovány i v pokročilém věku, jen když zůstane zachován zájem a horlivost…“ Ve stáří se často mění osobnost – Co s tím lze dělat? Lze to nějak v supervizi využít?
S věkem přibývá depresí, může být i smrtelná.
Jak by z vašeho pohledu vypadala sebevražda supervizora? Co by mohly být suicidální tendence?
Uvažoval jste někdo o supervizní sebevraždě?
Čím vyplníme volný čas? Pro supervizory to naopak může být velká výhoda – dostatek času.
Souložím, tedy jsem.
Ubývání duševních schopností – zjednodušení zálib – jak vypadá v supervizním pojetí?
Při soužití s mladší generací platí 2 zásady – udržovat odstup a pěstovat blízkost.
Jak vypadá Vaše žitá zkušenost supervizního stáří?
13. Nakonec o smrti
Strach ze smrti a konfrontace se smrtí patří mezi jedno z nejzákladnějších lidských témat…
Smrt supervizora – kdy přichází, jak se ohlašuje? Co tím vlastně myslíme?
Abych nekončila tak pesimisticky –
Každé životní období přináší něco nového, kvůli čemu stojí za to, aby jím člověk prošel. Má-li se člověk orientovat ve svém životě, musí znát mantinely.
Děkuji vám za pozornost.
Mgr. Bohumila Kalousková
Příspěvek supervizní konference v Ledči n. Sázavou, 2019
Nejnovější komentáře